...Název této Shakespearovy komedie, podobně jako Dobrý konec všechno spraví nebo Oko za oko, připomene přísloví či ustálené rčení (něco na způsob „dělat z komára velblouda“). Již slovo „povyk“ v češtině (stejně jako v anglickém originále) nevzbuzuje jen představu hluku či křiku, ale také shonu, zbytečného a vzrušeného pobíhání sem a tam, navíc zbytečného zmatku, paniky a poprasku. I když název sám nenaznačuje nic o povaze tohoto povyku, jako předpověď divadelního počasí funguje spolehlivě, neboť vyzařuje zvukovou i kinetickou energii Shakespearovy komedie od jejího začátku (příjezd dona Pedra do Messiny) až do jejího konce (závěrečný tanec) a předjímá i společenský skandál, který je páteří hlavní dějové zápletky. Stejně bohaté a intenzívní je sémantické záření slova „nic“. Je to velké Shakespearovské slovo, protože je v něm zaklet příznačně shakespearovský paradox. Shakespearovo „nic“ je vždycky něco, dokonce něco velmi významného. Příkladem může být nejslavnější Shakespearovo „nic“, které vysloví Kordélie v Králi Learovi. Její opakované „nic“ má nespočet významů, a co víc, z tohoto „nic“ vlastně ve hře vzejde všechno, co jest tragédie Král Lear. Podobně povyk v komedii Mnoho povyku pro nic není o ničem, ale zcela evidentně o něčem...

Z doslovu Martina Hilského k jeho překladu Mnoho povyku pro nic, vydaného Evropským literárním klubem roku 2000